V posledních letech se začínají stále více objevovat nové pojmy a systémy zemědělského hospodaření na orné půdě, které se ve svých cílech, zásadách či používaných technologických postupech často do určité míry překrývají a vytvářejí tak poměrně nepřehlednou situaci pro praktické zemědělce, ve které často zanikají potenciální pozitivní efekty nových přístupů. To je i důvodem toho, že tyto nové trendy jsou zemědělci přijímány s nedůvěrou jen jako další módní trendy, které mají většinou krátký život, a u kterých považují za nedůležité se jimi výrazněji zabývat. Takto se postupně v návaznosti na ekologické či organické způsoby hospodaření začaly objevovat pojmy jako je udržitelné zemědělství, klimaticky chytré (climate smart) zemědělství, uhlíkové (carbon) zemědělství, a nakonec pak regenerativní zemědělství. Tématu se věnuje Dr. Karel Klem.
Regenerativní zemědělství se v první řadě snaží používat komplexní, holistický přístup, který v sobě do určité míry integruje cíle všech výše uvedených postupů. Nicméně hlavní cíl regenerativního zemědělství, který lze postavit do čela všech ostatních dílčích cílů je jeden, a to: regenerace přirozené půdní úrodnosti prostřednictvím zvýšení obsahu organické hmoty (uhlíku) a obnovením života v půdě (mikro i makroorganizmů).
Jaké jsou hlavní cíle, předpoklady a zásady regenerativního zemědělství?
Jaké jsou hlavní přínosy a rizika regenerativního zemědělství?
